Zpověď kočičího lupiče

Zdá se mi to už tak dávno, kdy jsem poprvé šla na muzikál Cats do divadla Milénium. Už tenkrát jsem si všimla skvělého hereckého, tanečního i pěveckého výkonu Gábiny Jemelíkové alias Tingl-Tangl. Od té doby jsem byla na muzikálu již několikrát a můj obdiv k této tanečnici s každým představením stoupá. Proto také hned, když jsem uviděla zadání slohové práce, okamžitě jsem věděla, s kým by měl můj rozhovor být. Trochu jsem se bála, že mě odmítne, nebo že nebude mít čas, ale byla jsem příjemně překvapená. Gábinku, jak se zdálo, to vůbec neobtěžovalo, čemuž jsem velmi ráda. Po odehraném představení mě Gábina vzala do jejich „přijímacího salónu“, kde vznikal tento rozhovor za občasné účasti koček.

Na začátek bych se Tě chtěla zeptat, jak jsi se vůbec dozvěděla o muzikálu Cats a o možnosti zahrát si v něm?

Bylo to na začátku minulého roku od Oty Balage a následně od Pavla Strouhala, no a museli jsme se na něj všichni dost připravovat, protože to bylo dost náročné. Hlavně pro nás, specielně pro mě jako pro nezpěváka, na ten pěvecký konkurs, zbavit se studu a zazpívat to.

Viděla jsi anglickou, nebo jinou verzi, před nabídkou působení v českých Kočkách?

Ne.

Takže jsi o nich nic nevěděla?

Věděla jsem o Kočkách, ale nikdy jsem je neviděla.

Zajímalo by mě, jak jsi se dostala k tomu, že budeš hrát Tingl-Tangl?

Tak mně byla tahle role nabídnuta, za což jsem moc ráda, ale vůbec jsem nedoufala, že bych mohla zpívat a dostat nějakou roli jako takovou jakožto tanečnice. A mám ji strašně moc ráda, protože je to nádherná role a hrozně moc si jí užívám a je skvělá.

A je nějaká jiná kočka, kterou by sis chtěla zahrát?

Já jsem spokojená s Tingl-Tangl a rozhodně bych neměnila.

Jak dobře se Ti vžívá do role kočky a jakým způsobem jste se učili chovat jako kočky?

No, bylo to docela vtipný, protože vlastně na těch zkouškách v Riegerových sadech kde jsme zkoušeli 5 měsíců, celé léto to sežralo, no tak to probíhalo tak, že jsme čistě ty grimasy, pohyby a celé to chování kočičí nacvičovali před obrovským zrcadlem a začátky končily velkýma záchvatama smíchu. A opravdu jsme se bavili jeden na druhým, ale potom se to nějak prolomilo a vlastně jsme se učili se přes to zrcadlo na sebe koukat a vžívat se do těch koček, dívat po nich po ulici co dělají a sami sebe se naučit dotýkat, lísat se, mrouskat, prskat, škrábat.

Líbí se Ti, když Tě lidé z publika drbou a berou Tě, jako opravdovou kočku?

Je to hezký. Nejvíc na to reagujou logicky děti. Ale i spousta dospělých se zlomí a začnou se chovat jinak a přistoupí na to, že jsme kočky a vyžadují to a volají na nás a různě komunikují nejen psychicky, ale i fyzicky tak, že se i rádi dotknou.

V kolika letech a kde jsi začala tancovat? A zpívala jsi jako malá někde? Také mě zaujalo, že přestože jsi tanečnice, tak i zpíváš.

(pan Strouhal, choreograf-„Protože je neuvěřitelně talentovaná“)

Chodila jsem zpívat do Broučků, když jsem byla malé dítko asi tak půl roku a stejně tak jsem chodila do lidušky na základy baletu, ale to opravdu bylo v nějakých pěti, šesti letech. A potom až do 12 let jsem dělala spousty jiných sportů, jako volejbal, trampolínu jsem dělala závodně, vůbec jsem při tom netancovala. Takže až v těch 12 jsem začala tancovat v Přerově v dívčím tanečním kroužku amatérů pod vedením paní Lakomé, no a potom na inzerát, který našel můj kamarád, jsem se vydala na konkurz do UNA a tím jsem začala tancovat jako profesionálně.

Vaše čísla jsou velmi náročná jak tanečně, tak i hlasově. Jak se Ti podaří skloubit perfektní hudební projev s tanečním?

Tak je to především o tom neuvěřitelném zkoušení které probíhalo, jak už jsem říkala 5 měsíců. A prostě jsme to museli dělat furt dokola a dokola, až z toho něco vylezlo no a se zpíváním to bylo stejný. Je to cvik a jak říkám, všechno se dá nadejchat. Tím že tohle tancuješ denně, což já třeba dělám, protože jsem tady na plný úvazek, tak prostě do toho člověk vpadne a zvykne si na to.

Nedělá Ti třeba problémy, když na tom nejsi zdravotně dobře?

Dělá, ale i když mám třeba nějaké problémy zdravotní nebo hlasové, tak holt se musím snažit to udělat tak, aby to divák pochopitelně nepoznal.

Zvláště úchvatný je Tvůj výstup s Filipem (Mungojerriem), když zpíváte o svém loupení. Jsi ráda, že máš Filipa jako svého loupežnického komplice?

Jsem, moc a Filip je úžasný jak na jevišti, tak i v zákulisí a myslím si, že se svojí rolí se docela ztotožňuje, doufám jenom kromě těch krádeží, ale jinak je v podstatě úplně stejný jako Mungojerrie.

Jak se Ti s ním nacvičovaly ty akrobatické kousky, které předvádíte?

Filip odmalička dělá gymnastiku, takže je strašně šikovný a mám k němu absolutní důvěru, protože partneřina je mu také vlastní, takže vím, že mě prostě nikdy nepustí a nedopustí, aby došlo k nějakému úrazu a v podstatě jsme studovali pečlivě na videu akorát ty hvězdy, jak to vlastně dělají.

Chtěla jsem se zeptat, jak ty hvězdy zkoušíte?

To ono to vypadá složitě, ale člověk prostě do toho musí jít a ono se to potom rozběhne a uděláš jich najednou pět. Ale ty první zkoušky byly zajímavé. To jsme to zkoušeli po jedné. A ono to vlastně pomalu udělat nejde, takže to jsme trošku studovali, ale jinak teď je to už v pohodě.

Nestalo se někdy při nacvičování, že byste si ublížili? Např. při té dvojité hvězdě, nebo když Tě Filip přeskakuje.

Naštěstí nedošlo k žádnému vážnějšímu úrazu. Nějaká natažená záda, svaly, ale nikdy nedošlo k nějaké brutalitě.

Porovnávali jste se (Ty a Filip) s anglickými představiteli rolí koček, které hrajete?

My když jsme to zkoušeli, tak jsme se koukali na ty hvězdy. Ale já osobně jsem to viděla celé jen jednou, protože jsem se nechtěla nechat ovlivňovat. A protože něco zkopírovat je strašně jednoduchý, jo že se na něco podíváš, okopčíš to a prostě to uděláš. Ale je to škoda nevyužít té osobitosti, kterou ti ta role dává a nevnést do toho něco vlastního, svého, takže jsem to moc pečlivě nestudovala.

Takže jste si i mohli vymýšlet, co budete dělat, nebo to bylo všechno dané choreografem?

Choreograficky je tam samozřejmě to tancování a ten základní prostor, ale je tam hromada místa, které jsou v podstatě o tobě, nebo o nás dvou a dá se tam strašně moc improvizovat a vymýšlet hromadu ptákovin, což nám potom oběma velmi vyhovuje.

Líbilo by se Ti mít doma takové dvě čičinky jako jsou Mungojerrie a Tingl-Tangl?

Ani náhodou, protože mé dvě jezevčice vydají za 100 koček a teda ani omylem.

Co bylo pro Tebe těžší, zapamatovat si texty písní, nebo choreografii?

Já jsem se to učila každé zvlášť a pro mě byl potom největší problém dát to dohromady. Protože mám pohybovou paměť, což je tím, že nějakou dobu už tancuju a teď jsem měla oboje skloubit s tím, že mám něco vyprávět, lépe řečeno zpívat. S tím jsem měla trošku problémy. Takže s textem větší než s pohybem.

Já jsem slyšela, že jak si Filip tenkrát udělal něco s tím kotníkem, tak že to nemohl jenom odzpívat, protože bez toho pohybu si nepamatoval ten text.

Samozřejmě, máš to spojené s tím pohybem, protože víš v které části zrovna jsi a co děláš, takže kdybys měla zavřít oči a zazpívat to z patra na tom jevišti, tak …, no nevím, nejsme na to zvyklí. A teď to máme tak spojené s tím pohybem, že když jdeš každý zvlášť, tak je problém.

Jak se Ti líbí Tvůj kostým a paruka? Pohybovalo se Ti v něm dobře již od začátku, nebo se musel nějak upravovat?

No, já kostým který mám, tak jsem s ním maximálně spokojená hned od začátku, protože jsem sama šla minimálně na tři zkoušky a řekla jsem si přesně, jak to chci. Samozřejmě v rámci možnosti, co jsem si mohla dovolit mluvit do toho návrhářce. Ale vůbec jsem hrozně ráda, že ho mám a líbí se mi.

A líbí se Ti víc váš kostým, nebo anglických Koček?

Já se přiznám že, jak už jsem říkala, tak jsem to viděla jen jednou a já fakt ani nevím co mají na sobě.

Oni jsou do oranžova a mají na sobě pruhy.

Jo, jako já vím, jak asi vypadají, ale nestudovala jsem to. No, a mně se líbí ten náš. My jsme přesně takové ty kočky z ulice, takové ty šedé, kterých je nejvíc a to je myslím vystižené hrozně dobře.

Také jsem si všimla, že v těch programech máte úplně jiné líčení a i ty paruky máte jinačí. Čím to je?

Je to tím, že program musel být hned na začátek na premiéru. A to líčení, stejně jako choreografie po 150. repríze je, né že jiná, ale sedla si a to líčení jsme zkoušeli, co bude nejlepší. No a skončili jsme tady v téhle fázi. No a protože program byl chystán k premiéře, tak to bylo v těch začátcích jiné. A teď si myslím, že je to daleko lepší. I to líčení i ty paruky se upravily a je to prostě lepší.

Takže teď už jste na tom, co bude i v dalších představeních, nebo ještě experimentujete?

Ne, teď už se neexperimentuje.

Spolupracovala jsi, nebo spolupracuješ, na jiných představení s ostatními kočičáky?

Hm, se všema. V podstatě se všema, protože ať už to jsou lidi z UNA, se kterýma jsem jezdila na zájezdy, nebo z jiných muzikálů jako je Kleopatra, Drákula. Nebo s Martinem jsme dělali u Jirky Korna v Company. Tak jako v podstatě ten český rybníček tanečníků není zas tak velký, takže my se pořád někde potkáváme.

Já jsem v programu četla, že vystupuješ teď i ve West Side Story.

West Side Story v Hudebním divadle v Karlíně. Vystupuju tam teď externě, ale bohužel, nebo bohudík, teď nevím jak to mám říct šikovně, hraju pořád tady na 100%, takže ani jednou, teda pardon jednou minulý týden jsem zrovna hrála po roce a možná za rok si zase zahraju.

A poslední otázka. Jak Ti ovlivnilo život účinkování v muzikálu Cats? Dovedeš si představit svůj život bez tohoto muzikálu?

Kočičky, já nevím, jak mně ovlivnily kočičky, ale určitě mě to strašně baví. Je to fakt jeden z muzikálu, který jsem si vždycky přála dělat. Vůbec že se dostal do Čech a mám tu možnost hrát tuhle skvělou roli a tím pádem Ti vůbec nemůžu odpovědět na tu druhou otázku, protože si vůbec nedovedu představit, že by to mělo skončit. Takže budu dělat maximum pro to aby neskončil, ale myslím si, že je to natolik dobrý, že by se to stát nemělo.

Jsem ráda, že Gábinka svolila k tomuto rozhovoru. Velmi ji obdivuji i za to, že po takovém výkonu jaký ten večer podala, byla tak hodná a zodpověděla všechny mé otázky. Gábinko, moc Ti děkuji. Věřím, že toto interview poskytne lidem pohled na Cats odjinud, než jen z hlediště.