Kdo se skrývá za McDrápem ?

Při každém představení se nad hlavami diváků skrývá vždy jeden a ten samý „záhadný a hrůzostrašný kočkochlap“. Plíží se trámovím a roznáší kolem sebe hrůzu a děs! Přestože „uniká i psům“, podařilo se mi jej vystopovat a alespoň na okamžik mu stanout tváří v tvář. A tak, ještě před tím, než znovu zmizel do výšin mezi trámy, jsem od něj získala odpovědi na pár otázek. Takže teď už vím, co je vlastně zač. Chcete také se mnou sdílet jeho tajemství?

Na začátek bych se Tě chtěla zeptat, jak jsi se vůbec dozvěděl o muzikálu Cats a o možnosti zahrát si v něm?

O muzikálu jsem se dozvěděl, protože se už dlouho kamarádím s choreografem Pavlem Strouhalem. A možnost zahrát si v něm je úplně prostá, prostě se musí jít na konkurs. Mě vůbec nenapadlo, že bych tam mohl hrát.

Viděl jsi anglickou, nebo jinou verzi Koček před nabídkou působení v českých Cats?

            Viděl jsem anglickou.

A jak se Ti anglická verze Koček líbila?

Jelikož jsem to viděl už strašně dávno, tak si to moc nepamatuji, ale asi se mi to líbilo.

Máš vystudovanou střední průmyslovou školu, obor oděvní. Proč zrovna tahle škola?

            Protože v Prostějově je akorát gympl, strojárna a oděvka. Takže to vyhrála oděvka.

Líbilo se Ti tam?

            Jo, docela jo.

A umíš něco ušít?

To už asi ne.

V kolika letech jsi začal tancovat a proč?

            No, bylo to ve třinácti letech kvůli breakdance.

Jak jsi se dostal k choreografii?

            Asi jako slepý k houslím. Já totiž, když jsem začal tancovat, tak jsem s naším šéfem začal spolupracovat na choreografiích a pak se to zvětšovalo a zvětšovalo, až jsem začal dělat sám.

Děláš radši choreografii, nebo tancuješ?

            Radši tancuju.

Jak to, že hraješ zrovna Drápa? Chtěl jsi ho hrát hned od začátku?

            To já jsem vůbec nevěděl, jakou roli budu hrát. Když jsem přišel na konkurs, tak jsem akorát chtěl hrát v Kočkách, to bylo celé. Já jsem ani nevěděl, že tam nějaká role Dlouhého Drápa je.

Je nějaká kočka, kterou by sis chtěl zahrát?

            Rambajz.

A proč?

            Protože je nejlepší.

V programu jsem četla, že jsi spolupracoval na choreografii Drápa s Pavlem Strouhalem. Opravdu jsi jen spolupracoval, nebo jsi si jí dělal sám?

            Dělal jsem to vlastně sám, akorát Pavlík na to dohlížel, aby to bylo podle jeho představ.

A měl jsi k tomu nějaký vzor?

            Vzor jsem neměl žádný. Bylo to podle muziky, já se vždycky řídím podle hudby.

Umíš zpívat?

            Máma si myslí, že ano, táta také. Bratr si myslí, že ne. A já to nebudu komentovat.

Nemrzí Tě, že ve svém čísle jen tancuješ a vůbec nezpíváš?

            Mě to nemrzí, ale diváky to určitě musí mrzet.

Nacvičoval jsi s ostatními v Riegerových sadech?

            Ano, nacvičoval jsem tam s nimi, když jsem se učili ty pohyby atd. My jsme na začátku ještě nevěděli, kdo koho bude vlastně hrát.

Nevadí Ti, že ostatní chodí mezi diváky, ti si je drbou atd.  a Ty nic?

            Ne, to mi tedy vůbec nevadí.

Vžívá se Ti dobře do role kočky, kterou hraješ?

            Docela dobře. Já si myslím, že zas tak docela jako kočka být nemusím, na rozdíl od ostatních. Pro mě je to v pohodě.

Mezi Tvými výstupy je hodně času. Co v této době děláš?

            Mám to říkat? Chodím po divadle a kouřím. Je tedy pravda, že se musím dvakrát převléknout, to taky zabere dost času.

Stalo se Ti někdy, že jsi nestačil přijít na scénu včas?

            Ne, to si nemůžu dovolit.

A podle čeho se řídíš?

            Tím, že to hraje v celém baráku, tak to bych byl padlý na hlavu nebo hluchý, kdybych to neslyšel.

Polovinu svého výstupu jsi nahoře na lávkách nad hledištěm a jevištěm. Nemáš závratě? Nebojíš se, že spadneš?

            Ne vůbec. Je to sice vysoko nad jevištěm, ale je to v pohodě. Zábradlí je tam nízko, ale já jsem nikdy neměl závratě, takže mi to nevadí.

Nevadí Ti, že za sebe nemáš, žádnou alternaci?

            Ani moc ne.

A co děláš, když Ti není dobře?

            Tak to musím hrát, to se nedá nic dělat. Diváky prostě nezajímá, že mi není dobře.

Bylo Ti někdy tak špatně, že sis myslel, že omdlíš?

            Ne, to ne. Akorát před Vánocemi, když jsem hrál se čtyřicítkami, tak to bylo opravdu hnusný. To jsem si myslel, že umřu. Ale neumřel jsem.

Jsi spokojený se svým kostýmem?

            No, já nevím. Já to vezmu odspodu. Boty mě škrtí, kalhoty mě koušou, řetězy padají a chlupy okolo krku mi lezou do pusy. Tak si to přeber.

A jak je to s parukou?

            Ta je výborná.

Jaké máš číslo bot?

            Devítku. Tedy 43.

Mám takovou otázečku. Nepůjčil bys mi na chvilku Ty Tvoje skvělé Boty?

        No, jestli chceš dostat plíseň, tak klidně. Já Ti je půjčím, ale nevím, co z toho budeš mít.

Jak Ti ovlivnilo život účinkování v muzikálu Cats? Dovedeš si představit svůj život bez tohoto muzikálu?

            No, ono by mi nic jiného nezbývalo, než že bych si to musel dokázat představit. Protože jsem tady na 100% tak by to pro mě byl velký problém. A myslím si, že mě ovlivnily Kočky velice pozitivně. A jsem přesvědčený o tom, že je to to nejlepší, co tady u nás v tuto chvíli je.

Stala se mi taková nemilá věc. Vzhledem k tomu, že kočky a kocouři působí ve stepování s Mourou jako jedna Kočka, není divu, že jsem ve vysoké kočce, která stepuje v poslední řadě, poznala Martina Peška alias McDlouhého Drápa až nedávno. A to zejména kvůli jeho botám. Za svou nepozornost se mu tímto omlouvám.

Děkuji slunci za to, že svítí. Mrakům za to, že prší a Martinovi za to, že mi věnoval svůj drahocenný čas před jeho hlavním výstupem. Za poskytnutí fotografií děkuji Dentře a Kocourkovi Chlupáčkovi a Pivli ze srdce děkuji za zprostředkování rozhovoru.