Jak (vy)chovat Rambajze

Jak se říká, vliv rodičů na jejich děti je hodně důležitý, tudíž jsem se rozhodla udělat svůj další rozhovor s některým z rodičů našich milovaných kočiček. A protože si myslím, že vychovat takového Rambajz-Tága je téměř nadlidský úkol, položila jsem pár otázek mamince jednoho z představitelů Rambajze. Tedy „zasloužilé matce Rofyho“, paní Říčařové.

Jak se měl jmenovat Rofy, kdyby se narodil, jako holka?

Táta chtěl Lucinku, já jsem skoro jistě věděla, že to bude zase kluk.

Kdy udělal své první krůčky?

V jedenácti měsících.

V jak útlém věku se na něm projevila jeho dnešní výřečnost?

Mluvil hezky už od dvou let, měl legrační gramatiku: dám to mámovi, já se nebudu bojit… Taky odjakživa čistě zpíval křišťálovým hláskem.

Chodila jste se svým synem na logopedii?

Ne, nebylo to potřeba.

Jak vycházel s ostatními dětmi, když byl malý?

Chodil od tří let do školky, neměl problémy.

Jakým byl žákem na základní škole?

Nepořádným, četl si pod lavicí, samá poznámka. V sedmé třídě měl jedinou trojku a to ze zpěvu (soužka se mu pomstila, že se mu nelíbily její hodiny).

Vycházel dobře se svými vrstevníky, když byl v pubertě?

Od dvanácti let chodil s bráchou do turistického oddílu Svazarmu – v létě stavěli tábory na zelené louce pro asi 25 dětí, jezdili na vodu, na puťáky, na hory, naučil se být samostatný a kamarádů měl spoustu.

Jak získal svou přezdívku Rofy?

Daly mu ji spolužačky na konzervatoři – Andrea Černá (Princezna ze mlejna), Andrea Elsnerová (Řád, hraje v Divadle Na Vinohradech)…

Říkáte doma svému synovi Rofy, nebo Romane?

Jak kdy.

Uvažuje Roman o zkrácení svého účesu? Líbí se Vám jeho dredy?

Ve smlouvě má, že nesmí podstatně změnit vzhled, mně se dredy nelíbí, ale on na to nedá.

Kdo ho přivedl k hudbě?

My jsme taková zpěvavá rodina, všichni hrajeme na kytaru, do hudebky chodil už v mateřské školce, hrál na klavír, na violoncello, pak na kytaru, naučil se sám na saxofon (v paneláku…).

Měla jste s Rofym nějaké plány (aby byl lékař, právník, atd.)?

Ne, on sám, když byl malý, chtěl být horskoslužbákem, od osmi let hrál občas dětské roličky v divadle Na Vinohradech, tam jsem ho vozila a čekala na něj, někdy mě pustili na lavičku k hasičovi dívat se na představení z portálu, ale netušila jsem, že si to vybere. Mysleli jsme, že půjde spořádaně na gympl a pak se uvidí (s tátou jsme oba technici a brácha je programátor).

Jste spokojená s tím, kým je?

Ano a moc mu fandím

Líbí se Vám hudba kterou Váš syn hraje? Jaký druh hudby obvykle posloucháte?

Red Hot Chilli Peppers Revival se mi líbí, ale musím si dávat ucpávky do uší, bližší je mi Second Band - blues a rockenroll, jeho novou skupinu BandA jsem slyšela jen v Hydeparku na Óčku. Složil a nahrál řadu osobních písniček k různým příležitostem – mně a tátovi ke kulatinám, pro svou dívku Karolínu, pro kamarádku ke svatbě, pro dvojčata našeho souseda na chalupě, bylo to moc milý. Já ráda poslouchám tradiční jazz a klasickou hudbu a s kamarády na horách zpíváme od Ježka přes Semafor, Rangers a Spiritual kvintet (naše mládí) – po Nohavicu a Čechomor a samozřejmě lidovky a když je Rofy s námi, zná a zpívá je všechny taky.

Jaké knihy si ráda přečtete? Máte nějakou zvlášť oblíbenou?

Začala jsem zase chodit do knihovny, protože TV seriály nemusím. Mám ráda lidské autory, žádné velké filosofično – líbí se mi Ivan Kraus, dramatička Daniela Fischerová, z klasiků Karel Čapek, Bohumil Hrabal a když se potřebuju povzbudit, tak Bettynka Mac Donald, Jirotkův Saturnin nebo Šťastný Jim od Kingsleyho Amise.

Jaký máte vztah k divadlu?

Nechodíme tak často, jak bych si přála, ale přece: vždycky se mi líbí Cimrmani, v Divadle v Celetné bývají úžasné věci - nadchlo mě představení Soudné sestry podle Terryho Pratcheta, taneční groteska Na hlavu skupiny Veselé skoky, kde excelujou Rofyho spolužáci z konzervatoře Natalka Topinková a Honza Zadražil, představení Rudá magie, do kterého Roman dělal muziku a září tam jeho spolužačka Kačenka Velebová. Někdy jsem zklamaná – roky jsme mívali předplatné do Národního, ale režijní úlety a pokusy na Shakespearovi nám vadily. Krásná jsou ale letní představení na Hradě. Zvlášť ráda chodím na Rofyho kamarády Petra Jeništu a Davida Steigerwalda, kteří hrajou v Klicperově divadle v Hradci Králové pod režií pana Morávka, teď se těšíme na závěr festivalu 30.6.na Hoří, má panenko.

Má u vás v rodině ještě někdo zkušenosti s herectvím?

Moje maminka zamlada hrávala hlavní role s ochotníky na Bílé Hoře, ale profesionálně nikdo.

Pomáhala jste Romanovi s přípravou na Cats?

Teď mu do toho nemluvím, ale mám krásnou vzpomínku na jeho talentovky na hudebně-dramatický směr konzervatoře: Vzpomněl si měsíc předem, že by to zkusil a všichni mu říkali, že nemá šanci, že se uchazeči připravujou v různých kroužcích a pod vedením herců. No, podle zaslaných požadavků jsme spolu vybrali tři monology, písně a básničky a po druhém kole, když už asi komisi bylo jasný, že ho vezmou, se ho ptali: A kdo tě připravoval? Maminka. A čím je maminka? Inženýrka chemie… Prý bylo značné oživení v sále a pro mě to, že ho přijali, bylo největší překvapení v životě

Líbí se Vám, jak Váš syn ztvárnil roli Rambajze?

Ano, zpívá perfektně a je mu dobře rozumět, ale někdy mi jeho pohyby přijdou až moc…

Viděla jste i jiné představitele této role?

Zatím ne.

Jaká kočka se Vám líbí nejvíce? Máte nějakého favorita?

Obdivuju Gabrielu Jemelíkovou a Filipa Grögera, mám ráda roztomilou Jeminé Kateřiny Hovorkové, ale chválit bych musela všechny, jsou to neskutečné výkony.

Máte doma ještě nějakou jinou kočičku, kromě Rambajze?

Nemám, i když bych chtěla, ale Roman má opravdu na kočky alergii. Přece se nevzdám návštěv syna:-)))

Jaký pohled máte na muzikál Cats? Jste ráda, že v něm Váš syn hraje?

Cats je úžasný muzikál, který člověk nemůže po zásluze ocenit jen po jednom shlédnutí, vždycky si všimnu zase něčeho nového (ale na Kočkocvoky nemám, viděla jsem ho zatím jen 5x) A myslím si, že ten český je ještě hezčí než video.

Jaký je Váš vztah k muzikálům všeobecně?

Samozřejmě jsem několikrát viděla všechny, kde Roman hrál (Jesus Christ Superstar, Zahrada rajských potěšení, Rusalka, Hamlet, Excalibur) a ještě pár jiných (Bídníky ještě kdysi na Vinohradech, Galilea…) Obdivuju všechny ty, kteří umějí hrát, tančit a ještě to uzpívají – a když k tomu mají ještě nádherné kostýmy, je to potěcha a vzpruha pro všední dny.

Tentokrát jsem nedělala rozhovor naživo, ale prostřednictvím internetu. Přesto nebyl neosobní a při čtení odpovědí jsem si připadala, jako kdyby paní Říčařová stála vedle mě. Ráda bych jí poděkovala za zodpovězení otázek a za poskytnutí fotografií z rodinného alba. Dále děkuji Dentře, že mi pro tento rozhovor zapůjčila fotografie.